People don't change. Sometimes, they just forget who they really are.

19. listopadu 2014 v 22:11 | Alexandra☯
Mala som tu napísaný celý odstavec z rána a celé som to zmazala, pretože absolútne mi ani jedno slovo nesadlo. Som tak strašne nasraná a vytočená, pripadám si ako úplny magor. Poslala som celé svoje šťastie od seba preč, tak čo myslíte, ako mi asi tak je? *Prečiarkla som "celé", pretože zase Zlodej Myšlienok nieje úplne všetko, aj keď, niekedy. A potom aj "svoje", pretože môj nieje, už dlho.* Slzy mi stekajú po lícach o závod, pozerám na svoje roztrasené ruky, kt. mi rýchlo behajú po klávesnici, divným spôsobom mi žiadná pesnička nehrá, neviem prečo, asi to bude tým, že nemám náladu, absolútne na nič. To sa každý deň musí tak neskutočne dodrbať? Naozaj každý? Stál vedľa mňa a prosil ma, prosil aby som s ním šla, vo vnútri mi oxidovalo všetko čo len mohlo, obrátila som sa ku mesiacu, rázne som zatla zuby, naspäť som sa otočila a vyhlásila, "je mi neskutočne zima, musím sa ísť učiť, utekaj sám". Nemala som to v pláne, síce mi bola zima, doma na stole ma čakala hromada zošitov, kt. som sa mala učiť, ale chcela som byť s ním, aspoň na hodinu, dve. Vychutnať si jeho prítomnosť, aj keď som s ním dnes zo školy šla domov. Ale viete ako, nič nestačí. A tak si teraz tlčiem hlavu o stenu, že som ho len tak poslala a zase len plačem, zatíňam päste a búcham nimi do steny, dúfam, že vnútorná bolesť mi prejde a prenesie sa to na tú vonkajšiu. Mala som pravdu, hánky mi červeňajú, pália a štípu. *Nepozerajte na tento text ako keby ste čítali odstavce od nejakého psychopata, prosím. Nechcela som tak vyznieť.*


"Som ten typ osoby, ktorá sa jednu minútu cíti fajn a potom behom sekundy neznášam celý svet. Pointa je v tom, že začnem spomínať na všetky veci, ktoré sa stali a už nemám chuť sa smiať."

Píšem znovu po pár hodinách, už s oveľa čistejšou hlavou, s lepším myslením, aj keď trošku prehriatým z toho, ako som sa snažila "naučiť" na 4 predmety na zajtra, ešte že zajtra je premňa už skoro víkend. V piatok si idem trošku pocestovať na nejakú burzu stredných škôl, tak celkom odpočinok ako sa patrí, aj keď ráno budem musieť vstávať ešte skôr, na vlak. Všetko mi to nejako prebehlo hlavou a keď som si tak spätne čítala prvý odstavec, tak som si naozaj sama sebe pripadala ako psychopat, mala som sto chutí zmazať to, ale potom som si povedala, že by som sa niekedy asi mala ukázať aspoň z polovice v skutočnom svetle, že? Tak to tu nechávam, veľa z Vás, kt. mi tu chodia komentovať články ma poznajú a dúfam, že nebudú odsudzovať, pretože kopu z Vás beriem plne vážne, vaše slová mi prirástli k srdcu a nevedela by som si zvyknúť, že by tu neboli, že by zmizli a nenahradil ich nikto, už nikdy. V piatok aj nedeľu ma čaká kostol, celkom sa teším najmä na nedeľu, veľmi dokáže dať do života, keď sa rozprávam s ľuďmi o viere, v Boha. Piatok bude nudnejší, keďže bude len omša a aj to večer. Ale zato v nedeľu budem na nohách už od skorého rána, keďže už o pol 8 máme omšu a potom náuku, myslím. Tieto náuky mi vedia toho strašne veľa dodať, počuť povzbudivé slová aj od ľudí, kt. sú minimálne o 35 rokov starší stoja za to. *Teraz sa idem hodiť do perín, dobrú noc.*

 


Komentáře

1 Cassie Cassie | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 22:29 | Reagovat

Ďakujem ti. Nemám rada svoje telo. A rada si ubližujem. Pochybujem, že ostatným pripadám tučná, ale ostatní ma nikdy nezaujímali..
Niektoré rozhodnutia strašne bolia. A neexistujú dobré alebo zlé rozhodnutia. Život pokračuje. A pripadať si ako psychopat je podľa mňa lepšie, ako cítiť sa normálne. Normálnosť je nudná a otravná. Daj tomu čas, možno sa to medzi vami utrasie, možno príde niekto nový, ale veci sa proste pohnú.

2 *Shock *Shock | Web | 19. listopadu 2014 v 22:52 | Reagovat

Tyhle dny kdy jsem se měla denodenně na hovno, nic mě nerozesmálo prostě jsem byla furt depresivní ( a věř že fakt dost, úplnej psychopat ) a jsem ráda že z poloviny je to zamnou a přála bych to i tobě. Hlavu vzhůru princezno,padá ti korunka.

Už víš na jakou střední půjdeš?:)

3 Ginny . Ginny . | Web | 20. listopadu 2014 v 15:16 | Reagovat

Ten první odstaven je docela psycho ,
ale je fajn si přečíst , že nejsem jediná , kdo mlátí pěstma do stěny až mu z toho teče krev .
Nevim proč to dělám . Tu psychickou bolest to stejně nepřehluší .
Ale asi de o ten pocit ))

Joo. Konečně pátek a trochu relaxu .
Už aby to bylo .

4 fakynn fakynn | Web | 21. listopadu 2014 v 19:07 | Reagovat

Bolí mě za tebe, jak moc tě trápí a tahá dolů. :( Kéž bych ti mohla nějak pomoc.

Už máš představu, kam půjdeš na školu? Hlavně si o víkendu odpočiň. Já jsem teď druhý den, protože mi není dobře a jsem ještě víc unavená, hlavně psychicky. Přemýšlím, že půjdu v pátek k psychologovi, protože... včera jsem dostala záchvat a brečela asi půl hodiny a nemohla přestat, vlastně jsem ani nevěděla, proč brečím. Nějak jsem prostě vybouchla. Dneska jsem se tak tak držela, abych neskočila z okna, jak jsem nějak nezvládala. Nevím, co se to se mnou děje.

Je hezké, že máš okruh lidí, kteří ti takhle pomáhají a drží tě. :)

5 painandfeelings painandfeelings | Web | 21. listopadu 2014 v 20:35 | Reagovat

To znám, je to dost na hovno. Nenávidíš se úplně za všechno co si udělala..

Nesmíš si za to nadávat, řekni si že příště tu šanci.. zvládneš. Snad brzo budeš oka.:)

6 Gabbe/The Breand Gabbe/The Breand | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 11:22 | Reagovat

Tak konečne si sa ozvala. Alebo ja som si to proste nevšimla, že si pridala nový článok, pretože som tu bola aj včera, aj pred včerom a ono nič nové. Aspoň sa mi zdalo. Som nevšímavá, nuž... Vypínam facebook a púšťam album Corpse Bride na Spotify. A áno, pozrela som si to.
Aaaaaaach. Zviera mi srdce, keď sa dívam na tieto tragicky žalostné riadky. Slzy sa utrieť dajú, dá sa nabrať dych, ruky stačí upokojiť, z hlavy na pár sekúnd vypadnúť. Ale jediná otázka, ktorá potom oxiduje v tvojej hlave je, kam by si sa mohla vypariť a napokon sa tak či tak dostaneš k myšlienkam na elegickú minulosť, ktorú nevieš vziať späť. Ale rozhodla si sa tak, rozhodla si sa ignorovať ho, tváriť sa, že už ti na ňom nezáleží, nastaviť tvár Mesiacu a chrbát otočiť na Slnko. A musíme čeliť následkom našich rozhodnutí.
Nedívam sa na článok psychopata, nedívam sa na článok nejakého cvoka, len na človeka, ktorému ktosi zlomil vnútro. A ten pocit pozná asi každý - keď sa začnú tvoriť praskliny v našom vnútri a pomaličky už začínajú aj na koži. Začnú väčšinou zápästiami. Ale bez tých prasklín by bolo naše vnútro slepé. Je to jediný priestor, kde naše vnútro, duša a srdce vopchajú svoje oči a dívajú sa na vonkajší krutý svet a hovoria si: "ako mi je dobre tu vo vnútri". Uťahujú sa do tepla a plačú po bývalom vnútri bez porušenia. Ale to sa už nevráti nikdy späť. A tak plačú a z našich očí padajú diamanty na naše dlane, tvoríme dážď, tvoríme snehové búrky. Naše vnútro schne a vädne, ale potom sa čosi zjaví... jedno jediné objatie *nezáleží na tom, či to bude mužské pohlavie, či kamarátka*, ale na chvíľu zakryje všetky praskliny a vo vnútri je tak, ako pred tým. A potom naše vnútro prahne jedine po tom. Po tom jedinom - aby ktosi znovu tie praskliny prikryl.
Ten druhý odstavec, som zhltla naraz. Poviem ti, pripadá mi to, akoby si všetku tú šialenú pichľavú vnútornú búrku vtlačila do malej guľôčky v tebe, ale stále videla svet šedo.
Áno, súhlasím. Kostol a všetko okolo toho, človeka vtiahne veľmi jednoducho do seba a naplní nás pokojom. Začínam hovoriť ako teológ, takže sa k tomuto viac nevyjadrujem. Ale niekedy je to naozaj to jediné, čo dokáže človeka povzbudiť. Akoby Boh tam hore všetkých smeroval tým smerom, aby hovorili do srdca práve nám, aj keď ľudia, ktorý to hovoria o tom ani netušia. Stačí sa len zamyslieť nad slovami.
Nechce sa mi končiť tento komentár. Navyše som znovu prepla na The Piano Duet a to je úplne super. Ale asi už viac nenapíšem. Som rada, že som si všimla *aj keď oneskorene*, že si pridala new article.

7 un. un. | Web | 22. listopadu 2014 v 15:48 | Reagovat

máš fakt pěkný blog.. a ráda bych ti pomohla.. škoda že to nejde.. :/

8 Monii. Monii. | Web | 22. listopadu 2014 v 16:59 | Reagovat

Neubližuj si, prosím... Udělej to pro nás. My tě máme rádi.
Vždycky je naděje, i když se to nezdá. Všechno jde řešit i jinak než ubližováním si. Podle mě si tímhle ubližuješ ještě víc... Jednou toho budeš litovat :/.
A kašli na to, že jsi mu řekla, že nejdeš. V tu chvíli sis myslela, že je to to nejlepší, co jsi mohla udělat. Prostě jsi to udělat chtěla. tak to teď nech být :). Třeba díky tomu budeš mít lepší známky ve škole (:D). Určitě těch šancí na procházku s ním bude ještě hodně...
A nebo, nebylo by lepší, kdyby jsi s ním už nikam nechodila? Prostě zapomenout. Víš, jak se říká, sejde z očí - sejde z mysli? (sama tomu nevěřím, ale kdo ví).
Jen ti to nechci dělat ještě těžší... Dělej to, co sama uznáš za vhodný :)

9 Christina Christina | Web | 22. listopadu 2014 v 23:34 | Reagovat

"Som ten typ osoby, ktorá sa jednu minútu cíti fajn a potom behom sekundy neznášam celý svet. Pointa je v tom, že začnem spomínať na všetky veci, ktoré sa stali a už nemám chuť sa smiať." - Hodně výstižné. Taky mám tohle v lásce.
Nevím, jak ti v tomhle mám pomoci. Já se snažím všem těm .. vyhýbat. Stýkám se jen s jedním. Nevím proč. Asi potřeba ukojení touhy.
Hodně jsem natrápila kvůli klukům. Ubližovala jsem se, ale pak jsem zjistila, že za to fakt nestojí. Teď se ovládám a už to tak není. Vyhýbám se tomu dost hodně. Nemám na to nervy. Myslím, že jsi udělala dobře, že jsi odešla. Ono je to někdy lepší.

10 theworldisugly theworldisugly | Web | 23. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

Tyjo, jak se tak dívám, deprese jsou v kurzu ještě víc, než jsem se domnívala. :D

btw. naprosto mne uchvátil tvůj layout

11 Dollie Dollie | Web | 23. listopadu 2014 v 21:43 | Reagovat

ja osobne si nemyslím že si psychopat :) tiež mám občas také stavy.. pre nejakú hlúposť, ktorú si zrazu začnem vyčítať ale pre hlúposť ktorú niekomu inému vyčítam a potom neviem čo zo sebou :D to nevadí, každí potrebujeme svoju zlosť nejak preventilovať :)

12 Michaela. Michaela. | Web | 24. listopadu 2014 v 13:41 | Reagovat

Nezníš jako psychopat. Mám tyhle stavy taky a já myslím, že to bude zase dobrý. A neudělala si chybu s tím, že si s ním nešla.

13 Effy Warrien Effy Warrien | Web | 24. listopadu 2014 v 20:13 | Reagovat

Máš docela nabitý rozvrh, haha. Já byla na veletrhu v sobotu. A k prvnímu odstavci ... upřímně řečeno, já píšu občas nehorázný sračky, ale stejně to publikuju, protože je to upřímnost, a pravda. To co jsi psala má od toho daleko (má to smysl, a vůbec), a myslím že je fajn že publikuješ i tohle :)

A teď si představme, že by naše životy, KLUCI v našich životech a vše s nimi spojené bylo dokonalé... no, nebyla by to nuda ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama